Multikulturalita a etnické menšiny

Hlavní stránka / Rodičovský manuál / Multikulturalita a etnické menšiny

 

Multikulturalita a etnické menšiny
zpracovala: Mgr. Darina Bártová
 
Prohlubujme to, co nás spojuje,
překonávejme to, co nás rozděluje,
uchovávejme to, co nás rozlišuje. /Bernarda z Clairvaux/
 
Ani pět prstů není stejných. /Romské přísloví/
 
Multikulturalismus zastává stanovisko, že v demokratickém státě mohou společně žít skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro celou společnost. Mohli bychom ho chápat také jako protiklad k nacionalismu.
 
Multikulturalita je dnes realitou v našem globálním světě a i v České republice, která se stala vlivem hrůzných událostí za druhé světové války republikou bez tradiční německé, polské, židovské a romské menšiny, můžeme pozorovat zvětšující se poměr kulturních či národnostních menšin. Tento trend je patrný pro celou Evropu, vzhledem ke snižující se porodnosti (v současnosti připadá v ČR pouze 1,43 dítěte na jednu ženu. Pro přežití národa je třeba, aby porodnost byla alespoň 2,3 dítěte na ženu.) Je tedy zřejmé, že s různými menšinami žít - vzhledem k naší neochotě mít více vlastních dětí - budeme, protože je potřebujeme.
V demokratických zemí je cílem politiky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.
 
Národnostní menšina je:
  • skupina osob téže národnosti žijící v prostředí jinonárodnostní většiny zachovávající se svou kulturu, jazyk a tradice (Romové),
  • nebo skupina osob, která je v daném prostoru početně v menšině, zatímco v jiném státě tvoří táž národnost většinovou společnost (Slováci, Vietnamci, Poláci atp.).
Více o cizincích: http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=4
 
Romové
 
O Romské menšině nic nevíme, komunikace mezi námi a touto menšinou je velmi minimální
 
Historie Romů
O původu Romů kolují dosud odlišné představy. Přitom již koncem 18. století bylo na základě
jazykového srovnávacího studia prokázáno, že Romové pocházejí z indického subkontinentu. Cestu romských předků dále na sever a západ mohly iniciovat i vnější vlivy – vpády dalších expanzivních kmenů do Indie (od 6. stol. n. l. Mongolové, od 7. stol. Arabové ) a neutuchající války s nimi. K opuštění pravlasti došlo pravděpodobně někdy mezi 3. – 9. (10.) stoletím n. l.
O tom, kterými zeměmi Romové prošli nás informuje opět srovnávací jazykověda – dle četnosti výskytu výrazů převzatých z místních jazyků v romských dialektech. Na svých cestách se dostávají Romové do Iránu (mnoho slov v romštině) a dále do oblasti Arménie, kde se zdrželi dlouhý čas; některé skupiny se zde dokonce trvale usadily. Jejich potomky jsou současní arménští Lomové (Dom – Rom). Nejnovější lingvistické výzkumy romských dialektů však naznačují i možnost, že někteří Romové
se z Evropy znovu vraceli do Asie, anebo dokonce přicházeli do dříve nepoznané Afriky (možná v souvislosti s obnovením turecké expanze počátkem 15. století). Část z těchto migrantů se v daných oblastech trvale usazovala.
Přítomnost Romů v evropském kontinentu můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat minimálně od 12. století.
Romové byli v Evropě přijímáni dosti rozdílně - jako ohrožující element (vesničané si je pletli s Turky či byli osočováni se spolčení s nimi) nebo jako šikovní řemeslníci, protože do Evropy přinášejí zručnost kovářského řemesla a v neposlední řadě jako uznávaní výborní hudebníci bavící šlechtu na jejich dvorech.
 
Více o historii Romů - http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf
 
Romská menšina v současnosti
 
Romové především nejsou jednotnou skupinou, se kterou by se dalo jako s monolitickým celkem jednat. Důležitý je jejich původ - Slovenský, Maďarský, Olašský a jejich konkrétní rodová příslušnost. Většina Romů byla po druhé světové válce zavlečena, někdy i násilím z východního Slovenska, kde žili v nuzných podmínkách, aby tak nahradili pracovní sílu vyhnaných Sudetských Němců v pohraničí.
Romové jsou stále diskriminováni v přístupu ke vzdělání, dodnes je ČR kritizována za vysoký počet Romských dětí s průměrným IQ ve speciálních školách. Bohužel chybí terénní práce ve vyloučených lokalitách a romští asistenti ve školách a další podpora nadaným Romským žákům, kterým chybí rodinné zázemí.
To souvisí také s jinými hodnotami, kde rodina - láska k dětem a úcta ke stáří a sounáležitost se širokou rodinou je nade všechny hodnoty.
Na Romy, kteří většinou trpí nízkým vzděláním dopadá ekonomická krize, naše elementarizovaná moderní společnost také nepřeje práci ve skupinách a tzv. práci nárazové či nádenické, která více odpovídá kultuře Romů.
K protiromským náladám také přispívá záměrné poštvávání obyčejných lidí proti sociálně slabým od zkorumpovaných politiků, kteří v miliardách rozkrádají státní rozpočet, které se nedaří postihovat. Je tedy pro zlodějskou elitu lepší, když se všeobecně neví, že na sociální dávky připadají pouze 3 miliardy ročně, kdežto jen na úplatcích v jediné kauze (nákup stíhaček typu Gripen) byly připraveny 2 miliardy.
 
Média - pozor na ně!
 
Pokud dostanete rasistický email, ale i email, který vyzývá k nějaké akci, straší, vždy je dobré navštívit stránky http://www.hoax.cz/, které uvádějí na pravou míru poplašné zprávy, uvádějí také, od kdy se tento email šíří, ze které země byl přeložen. Hoax je vymyšlená zpráva, šířením se její autor baví, jak se mu daří manipulovat veřejným míněním. Většinou začíná: Musím vám napsat, co se stalo včera mé kamarádce....okradli jí na veřejných záchodcích...cikáni...Na hoaxu se dovíte, že se email šíří v různých zemích v různých obměnách např. od roku 2005!
 
Pokud se týká Romů, je dobré navštívit server http://www.romea.cz/, kde se píše o aktuálních zprávách týkajících se Romů, je to objektivní zpravodajství, na kterém se podílejí čeští i romští novináři.
 
Například věděli jste, že Romka Irena Drevňáková zachránila pět lidí z potápějícího auta.
Telč, 20.8.2012 15:23, (ROMEA) Ve středu 25. července se znovu narodilo pět lidí. Stalo se to v Telči, při cestě na Vanov, nedaleko bývalé cihelny, kde je menší sociálně vyloučená lokalita. Vevnitř automobilu sedělo pět mladých lidí mezi patnácti a jednadvaceti lety.
zdroj: http://www.romea.cz/cz/osobnosti
Ale o tom, že Břeclavského mladíčka zmlátila parta Romů jste se dověděli z několika serverů a Blesku. Toto ošklivé nařčení se ukázalo jako vymyšlené, přesto vyvolalo vlnu extremistických nálad a výzev k násilí. Media okamžitě použila nesouvislou VYMYŠLENOU výpověď jako ukázku Romského násilí.
Více zpráv o Romských osobnostech - http://www.romea.cz/cz/osobnosti
Více zpráv o aktuální Romské kultuře - http://www.romea.cz/cz/kultura
Více pozitivních příkladů toho, že není Rom jako Rom - http://www.mypracujeme.cz/


Příběh Romky
Jak se asi cítí na základní škole - my tvrdíme, že k žádné diskriminaci nedochází, ale ne každé Romské dítě má tolik nadání a trpělivosti se nám, nenávistné většině postavit a vše špatné přetavit do pozitivní ctižádosti...
Být Romem? Vždy s úsměvem.. 
Táhne mi na jednadvacet, vystudovala jsem obor sociální práce s maturitou,  a k diskriminaci jsem přičuchla již v první třídě, kdy jsem pocítila nenávist svých spolužáků. V té době jsem to moc nechápala, spíše teď mi dochází, jak to muselo být i pro ně těžké opakovat to, co doma slýchávali.
Celých devět let povinné školní docházky se semnou vleklo, jako kdyby se zastavoval čas a já neměla ani tucha, kdy to všechno skončí. Kolikrát jsem prosila mámu, ať mě dá na jinou školu, protože mé útěky ze školy s pláčem a nejistotou byly pro mne samotnou náročné jak psychicky, tak fyzicky. Mamka mi vždycky říkala: „Vyžrala jsem si to já, vyžereš si to ty a budeš lepším člověkem“.  Tak jak čas plynul, tak i já jsem sbírala zkušenosti. Časem jsem se naučila všemu vzdorovat, být sama sebou a koukat se jim vzpřímeně do očí. Nebylo by to poprvé a ani naposledy, co bych dostala přes tlamu za svůj původ. Když se nad tím teď zamyslím, ty rány nebyly zase až tak na škodu. Za každou ránou byla další zkušenost a talent bránit se slovy. Když proletěla facka na pravou tvář, nastavila jsem druhou a zeptala se, jestli jsou již uspokojeni svou nenávistí. To je zastrašovalo nejvíce. Měli strach z toho, že se jich já nebojím. Na konci deváté třídy jsem byla vyhlášena premiantkou třídy s nejlepším prospěchem na celé škole. To je dožíralo ještě více a nervy jim pukaly ve švech.  Poslední den v deváté třídě jsem utíkala domů a těšila se na září, až potkám jiné lidi.
Prázdniny utíkaly a já se dočkala mého prvního dne na střední škole. Z toho jsem také moc dobrý pocit nenabrala, protože se všichni na mě divně koukali. Přistoupila ke mně slečna a zeptala se: „Můžu se posadit vedle tebe?“.
Věděla jsem, že si budeme rozumět. Po čase stráveného ve škole jsem zjistila, že všichni jsou úžasní a divila jsem se, že mě gádže berou úplně v pohodě. Byla jsem konečně tím, čím jsem chtěla být už od základky. Sice v té třídě bylo pár lidí s předsudky, ale nikdy si nedovolili říct něco zlého či potupného na mojí adresu. Po krásném roce jsem z té školy odešla z různých důvodů. Nechci je tu řešit, tuto kapitolu bych uzavřela s poněkud zvláštní a otevřenou tečkou.
Poté jsem nastoupila na Střední odbornou školu managementu a práva v Brně. Kam jsem se podívala, samý cikán. A opět jsem poznala i tu druhou stranu života. Já byla u nich gádžovka, protože jsem se vyjadřovala jinak, než oni. Měla jsem ráda jiné písně a také jsem přemýšlela úplně jinak. Pochopili mne, sice s těžkým srdcem, ale pochopili.  Celé čtyři roky mě doprovázely dvě slečny, moje nejlepší kamarádky, které jsem mohla kdy potkat – obě dvě romky, neskutečně chytré, snaživé a se stejným smyslem pro humor, jako mám já. Všichni tři pracujeme, máme maturity a chceme pokračovat dále ve studiu. Slyšeli jsme spoustu ošklivých slov ze strany těch, kteří nedopadli tak dobře, jako my. Ale všichni tři si to povíme, zasmějeme se nad tím a jdeme dále.
Když píšu tento blog, myslím na to, jak jsem před nedávnem potkala spolužáky ze základky. Všichni do jednoho se změnili, mají svůj názor na život a už vůbec nejsou tací, jací byli tenkrát. Říkali, že to dělali jen a jen z frajeřiny, aby si udělali respekt ve škole. Omluvili se a šli jsme každý svojí cestou.
Vždyť ten svět není zase tak špatný, jak se zdá. Musí se v něm umět chodit… 
Zdroj:http://www.mypracujeme.cz/blog/byt-romem

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017